M: Ne vždy musíme být veselé a ne vždy musíme chodit s úsměvem na tváři...každá jsme jiná...a přesto tu sedíme spolu a za zády máme růžového slona a vránu...každá svůj talisman, svůj sen, našeptávače sladkých iluzí - svého průvodce po duze. Poctivě opíjíme své věrné společníky a daří se nám to, jen kocovinu za ně máme my (tedy alespoň já za svého růžového slona). Domluvili jsme jim družbu, dáme je dohromady, z jejich spojejí bude létající růžový slon, dokonalá bytost :-)...malý růžový našeptávač, odolný všem kocovinám, vždy sladce vonící a nabízející čokoládové bonbony těm, co přišli o sny...
Vínem ze zaječího vrchu uplácíme své strachy v maskách, připíjíme průvodcům po duhách a těm, co i v tichu slyší tklivě hrát dudy. V slzách se pak utopí i ruce těch, kteří tleskat nemohou. Je třeba se optít k vidění zázraků...a možnosti ochutnat sladké přísliby čokoládových bondonů od růžového slona a schovat se pod křídla vrány...
Věnováno Ivušce...a její vráně...
http://www.youtube.com/watch?v=BfJmGpaL18k&feature=player_embedded
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Kruci, mě to furt dostává... já říkala, že jsem vrchní plačka:-) Už mě dokázalo bez problémů rozplakat i dítko zpívající koledu a tohle je o x levelů výš.
OdpovědětVymazatŠpatné věnování....